David Kášek: Před Hlinskem byly karty jasně rozdané

Více se o Kašistovi dozvíte z obsáhlého rozhovoru, který nám poskytl Tomáš Krejčí a který vyšel vyšel 19. ledna v týdeníku Táborsko:

Ke stabilním článkům dobře fungujícího soukolí cyklistické stáje Budvar Tábor patří bezesporu David Kášek. Tento osmadvacetiletý borec patřil k velmi talentovaným závodníkům hlavně v juniorské kategorii. Zde také dosáhl při Mistrovství světa juniorů v roce 2000 na bronzovou medaili. V roce 2003 se z podvědomí příznivců jízdy v blátě vytratil a od kariéry profesionálního závodníka si na čas odpočinul. Návrat mezi elitu se mu vydařil a není se co divit. Makal na sobě a polykal až neuvěřitelné tréninkové dávky. Navíc velmi výrazně ubral na váze, což se pozitivně projevilo hlavně v aktuální sezoně. Zde se po právu radoval z celkového vítězství v Českém poháru. O jeho triumfu rozhodl až poslední závod Toi Toi cupu v Hlinsku, kde mu na celkový zisk vavřínu stačilo páté místo. Své dojmy z dobře rozjeté sezony popsal David Kášek.

Z vítězství v Českém poháru máte určitě velkou radost?
Rozhodně. Od třetího závodu jsem se dostal do vedení, a to jsem udržel až do konce. Co mě jen trochu mrzí, bylo to, že jsem nevyhrál žádný ze závodů. Celkového vítězství jsem dosáhl stabilní jízdou bez větších výkonnostních výkyvů. Důležité bylo, že jsem dojížděl v popředí. Před posledním pohárovým závodem, který byl zároveň mistrovstvím republiky, byly karty jasně rozdány. Měl jsem 225 bodů. Za mnou byli Kyzivát s 223 body a Ondra Bambula měl 220 bodů. Věděl jsem, že oba musím nechat za sebou.

Mrzí vás, že jste nevyhrál žádný závod, ale dvakrát tomu bylo hodně blízko…
Tak k závodu v Lošticích se nechci vyjadřovat, tam jsem byl skutečně blízko. Další šance byla v Uničově, tam mě porazil Němec Pfingsten.

V těch Lošticích jste měl se svým oddílovým kolegou Ondřejem Bambulou rozepři ohledně jeho vítězství. Jaké vztahy v týmu panují nyní?
Já jsem ten závod odtahal a on mě těsně před cílem předjel. Týden mě to hodně mrzelo a byli jsme rozštěkaní. Hlavně já byl naštvaný. Pak jsme si to vyříkali a teď jsme znovu kamarádi. Už jsme v pohodě.

V prvních závodech Českého poháru jste jezdil vždy do čtvrtého místa, ale pak šly vaše výsledky dolů…
Do Kolína jsem ani původně neměl jet. Celý týden jsem marodil a i týmový doktor Jánoška mi to zakázal. Já jsem se ráno vzbudil a nebylo mi tak zle, tak jsem vyrazil. V Kolíně jsem věděl, že nebudu bojovat o přední pozice. Šesté místo beru jako úspěch. Hrozně mi tam pomohl týmový kolega Michael Boroš, který mi to celé odtahal. Hodně mi to pomohlo. Spíš mě mrzel předposlední závod v Mnichově Hradišti. Ten okruh se mi moc líbí a chtěl jsem tam zajet.

Právě po předposledním závodě se na vás bodově dotáhl Vladimír Kyzivát. Neměl jste strach o celkový triumf?
Menší obavy samozřejmě byly. Věděl jsem, že v posledním závodě musím oba nechat za sebou.

Vy jste v Hlinsku musel o celkový triumf hodně bojovat…
 V závodě v Hlinsku se mi nejelo špatně. Jenže přišel můj klasicky špatný start a pak jsem musel dohánět ztrátu. Bylo to tam těžké. Byly vyjeté dvě stopy. Jedna dobrá, ale z té se nikomu nechtělo a druhá mizerná. A právě v té já musel všechny předjíždět. Vím, že je to jen kdyby, ale pokud bych lépe odstartoval, tak jsem se mohl prát o lepší umístění. S Dlaskym (Petr Dlask pozn. autora) určitě a možná i s Jardou Kulhavým a Zlámou (Martin Zlámalík pozn. autora). Od startu byli Kyzivát i Bambula přede mnou. Měl jsem kolem trati dost fanoušků, takže jsem měl informace o mojí ztrátě. Byla na začátku 32 sekund. V podvědomí jsem si říkal, že je to dost. Jel jsem naplno a pak se začala ztráta postupně zmenšovat. Nakonec jsem je měl na dohled. Nejdřív jsem předjel Ondru a ten úplně vytuhl. Předjel jsem Kyziváta, který si posléze ustlal. Bavili jsme se o tom po závodě a říkal, že jak jsem se k němu blížil, byl psychicky hodně nalomený.

V úvodních dvou závodech a v posledním v Hlinsku jel Zdeněk Štybar. S ním jsou asi závody souboje jen o druhé místo?
Je to tak. Jak někam přijede, hlavně tady v Čechách, tak se jede jen o druhé místo. Štyby je i světová špička, takže u nás je to samozřejmé.

Za vítězství v Českém pohár jste dostal k užívání automobil Škoda. Můžete to nějak přiblížit?
Tak dostal jsem auto zapůjčeno na rok. Hodně lidí si myslí, že ho dostáváme napořád, ale tak to opravdu není. Zrovna v týdnu, kdy bylo mistrovství republiky, volali Martinu Bínovi (loňský vítěz pozn. autora), že se nachýlil čas a chtějí auto zpět. Mohl jsem teď hned mít Octavii 1.9 TDi s výkonem 77 kilowatt, ale radši si počkám do konce února a dostanu taky Octavii Combi, ale s obsahem 2.0 4x4 s výkonem 125 kilowatt.

Mimo Toi Toi cup jste jezdil i Světový pohár, ale tam se vám příliš nevedlo.
Já jsem úplný tragéd na starty. Ty mi vůbec nejdou. Když odstartuju špatně tady v Čechách, tak mám ještě šanci to dojet, ale při svěťáku to nejde. Byl jsem dvakrát 28. v Plzni a pak v Zolderu. Tam jsem to měl rozjetý okolo dvacítky, ale pak mi prasklo sedlo a já musel hodně úseků běhat.

Před Mistrovstvím světa v německém Sankt Wendelu jsou ještě dva závody Světového poháru. Budete se jich účastnit?
Nejdříve je Francie Pont-Chateau. Je to 1 600 kilometrů, to znamená, že bych strávil tři dni v autě. Radši se budu připravovat v domácím prostředí. Má být celkem teplo, takže by to mohlo být fajn. Na poslední pohár před světovým šampionátem určitě pojedu. Jede se v nizozemském Hoogerheide.

Loni jste chyběl na domácím i světovém šampionátu na nové táborské trati, to vás asi hodně mrzelo? Letos jste si vítězstvím v poháru účast zajistil…
Tak to ještě není úplně jisté. Bude to záležet na reprezentačním trenérovi, ale šanci jako vítěz poháru mám. V minulé sezoně mě to hodně mrzelo. Jelo se doma. Ještě pár dní před mistrovstvím republiky jsem chodil s pořadateli po trati a těšil se, jak pojedu. Pak přišly horečky a bylo po závodě. Na světový šampionát jsem se pak nekvalifikoval.

Pokud vás reprezentační trenér Bambula na MS nominuje, jak vidíte svoje šance?
Světové poháry jsem jezdil kolem třicátého místa. Bral bych to i na mistrovství světa. Do první dvacítky by to byl úspěch. Hodně se na něj těším. Bude to můj první světový šampionát mezi elitou.

Koho tipujete na letošního mistra světa?
Tak kdyby jel Lars Boom, tak určitě jeho. Je to výborný silničář a ten okruh je, alespoň podle mých informací, hodně silničářský. Jinak samozřejmě tipuju Zdeňka Štybara. Vrátil se po zranění ve skvělé formě.

Cyklokrosová sezona ještě neskončila, ale přesto, jak vidíte svoji budoucnost v té následující?
Ještě vůbec nevím, jak to se mnou bude tady u nás v oddíle. Doufám, že si mě tady nechají. Určitě bude prioritou obhájit Český pohár a ve Světovém jezdit do desítky, to by bylo parádní. Mám tam hodně rezervy i v přípravě. Letos jsem měl na jaře docela smůlu. Po soustředění v Itálii jsem měl nějaký zánět úponů na koleni a na čas mě to vyřadilo z přípravy. Musel jsem začít znova. Připravil jsem se pod vedením trenéra Bambuly hodně kvalitně.

Jaký bude váš program pro letní období?
Budeme hodně jezdit na silnici. Etapové závody a kritéria. Já moc nemusím cross country. Je tam hodně sjezdů a já se v nich dost bojím. Radši mám delší maratony, takže ty budu mít jako doplněk.

Co dělá David Kášek, když zrovna nesedí na kole?
Na cyklokrosu je dobré, že to není jen o kole. To je tak 75 procent. Takže je tam i posilovna a jiné. Co hrozně baví mě, je plavání. To je super. Do bazénu chodím minimálně dvakrát týdně. Ty tři roky, co jsem nezávodil, jsem hrál korfbal. Hraje ho moje manželka. Nejsem moc kolektivní sportovec. Než něco udělám, tak ostatní jsou úplně jinde. Když něco pokazím sám sobě, tak se s tím nějak srovnám, ale když to pokazím ostatním, tak mě to pak hodně mrzí.